Metalopolis již 20 let pravidelně přináší informace a články převážně související s metalovou hudbou. Často však zavítáme i do jiných než metalových anebo vůbec hudebních oblastí a nezřídka tak nabízíme i obsah mimo hlavní záběr našeho webového magazínu.
Jedným z osobitejších zjavov na rodiacej sa mladej českej metalovej scéne začiatku 90. rokov boli SEBASTIAN, ktorí sa u pamätníkov zapísali hlavne debutovým albumom „Snÿ o Marii“ (1992). Na ňom je zaznamenaný chytľavý, občas psycho ladený mix thrash metalu a hard coru. Kapela vydala ešte jeden (1994), poslednou nahrávkou je EP spred deviatich rokov a oficiálne neskončila, aj keď je prinajmenšom neaktívna. Vokalista Dan Friml sa od roku 2012 venuje spolku s názvom MEAN MESSIAH, pôvodne ako hráč na všetky nástroje, dnes ako spevák, gitarista, basák a klávesista. Zostavu dopĺňajú bubeník Jiří Willander a basgitarista David Gabriel. Medzi Litoměřicami a Prahou pendlujúce trio po albume „Hell“ (2013) a EP „Let Us Pray“ (2016) v máji tohto roku vydalo dlhohrajúcu dvojku „Divine Technology“ u Slovak Metal Army.
Hoci MEAN MESSIAH mimo osoby hlavného protagonistu styčné body so SEBASTIAN nemajú, experimentálneho ducha či aspoň chuť kráčať menej tradičnými metalovými cestami im uprieť nemožno. Sedem skladieb na novinke možno zaškatuľkovať ako industriálne ladený thrash metal s občasnými úskokmi k death či melodickému metalu. Základ tvoria strojové marše bicích s kobercami kopákov, ktoré mne osobne trochu pripomínajú FEAR FACTORY po ich stočení kormidla od death metalu k mainstreamovejšej prezentácii razantného kovotepectva („Demanufacture“ a potom), prípadne aj dávny 90-kový „all star“ projekt VOODOOCULT. Nadstavbou ostrejších temp sú chladné, sekané gitarové riffy a väčšinou extrémnejšie podané, prípadne skandované vokály. Ale tak, ako MEAN MESSIAH poskytujú dostatočný priestor takisto variabilite i ľahkej, často skoro éterickej melodike, je tu miesto i pre klasickejší spev. Ostré, agresívne, skôr industriálne momenty sa plynulo striedajú s uvoľnenými a príjemným osviežením sú atmosférické, až post-rockové či post-metalové náladové vsuvky. Z koncepcie albumu sa trochu vymyká záverečná „Za světlem“, ktorá vďaka spevu v češtine (inak je album otextovaný po anglicky) pripomína skladbu, akú by mohli vystrihnúť aj INSANIA. Celkovo hodnotím kladne, nie je to nejaká moja krvná skupina, ale hudobnícky na úrovni, zvukovo tiež žiadna garáž a momenty, ktoré celok vytiahnu nad všeobecný priemer, sa nájdu.
Kytarista Wes Thrailkill se svými druhy předvádí další instrumentální divočinu, která kromě metalové progrese nabízí i odbočky do mathrocku, djentu, nebo dokonce i elektroniky. Fanoušky kytarových hrdinů typu PLINI určitě potěší.
Trochu prog rock/metalová exhibice. Toho tydlikání a hračičkování je místy opravdu hodně. Ale tito Švédové umí i příjemné melodie a přirozeně plynoucí pasáže, takže jim to předvádění odpustím. Ostatně, když na to mají, tak proč se trochu nepředvést, že?
Žijeme ve zlatých časech českého thrash metalu! Takové období hojnosti prostě nepamatujeme. Kapely na nás chrlí v horším případě dobré, v tom lepším (i v tomto) desky výborné a my si čvachtáme jako ten pověstný manža. Více v recenzi, teď si třepu palicí.
Švédské duo se na svém dalším albu ještě více vzdálilo postrockovým kořenům a dá se tedy tvrdit, že jejich hudba odplavala do specifické formy indie rocku, který se opírá o robustní kostru shoegaze. Opět slušné album.
Další švédský power metal, kterému vlastně nelze nic vytknout. Dobří zkušení muzikanti, kvalitní produkce a chytlavé melodie. Komponování dle osvědčeného mustru, přesto to dokáže zabavit. Dám tomu ještě pár poslechů a poté zapomenu, že to kdy existovalo.
Nepřístupná a temná blackmetalová deska, která spolu s disonantní nervozitou nabízí i death/doomové nálady. Dostat se tomu pod kůži není snadné, ale odměnou je lavina emocí. Střídmá stopáž navíc ukončí ta "muka" dříve, než by to člověku urvalo hlavu.